Jak jsem žil 40 let

Společenský, seběvědomý až trpící přehnanou osobností, někdy přehnaně náročný, zasněný romantik s rezervou, ateista na pochybách. naivní?

Nemám nějak výjimečný život, nevymyslel jsem převratný vynález asi nedosáhl něčeho v populaci nevídaného. Mohl bych říct, že se chci hodně bavit, prožít svůj život plný a ostatním neubližovat. O tom to snad je, nemusím dělat charitu, ale být "jen" platným členem společnosti. Jsem uzavřený flegmatik, ale rád se socializuji. Neviditelný mezi hodně lidmi.

Zdravíčko

Celý život fit a změna v jedné půlvteřině. Osm zlomenin, tepenné krcácení. Kdo z vás může říct, že viděl své vlastní kosti? Jednu jizvu mi udělala moje vlastní kost. 50 dalších stehů doktoři :-D Kecám, jsem lékařům vděčný! Zamyslete se prosím, buďte lepšími. I zdravý člověk by měl napsat závěť, říct partenrovi kde má skrytou krabičku z bankovkami :-) Zemřel jsem při nezaviněné autonehodě v dubnu 2022. Donutilo mě to přemýšlet o ceně života, když mě doktoři v květnu zase nastartovali. Vypnuli počítač co za mě dýchal a rozběhli mi i krevní oběh. Muset sedět půl roku na invalidním vozíku docela otevře oči. Ujasníte si priority. Lidi nechápou, že pořád tak rád stojím, hodně chodím. Byla mi doporučena léčebna dlouhodobě nemocných a invalidní důchod... Řekl jsem si uvnitř v sobě: ne! Ten den jak mi doktoři dovolili vstát z vozíku jsem chodil. Měl jsem nařízeno chodit jen po oddělení, aby mě viděla sestra, kdybych spadl. Na chodbě, která měla 160 kroků jsem ten den nachodil 20 tisíc kroků. V roce 2023 je to o poznání lepší. V posledním týdnu mám asi 6 až 14 km denně a kolem 500 schodů denně. I když schody směrem dolů fňukám s ježkem v koleni. To mě ještě 2023 čeká vyndavání železa. Sice doktor říkal, 15 minut a hotovo, ale v plné narkóze. Hlavně se dát dohromady a zaběhnout si ještě jednou ultra závod :-D Stále jsem hodně daleko od svého standardu. Myslím jako se 10x přitáhnout k tyči, ručkovat, běhat...

Rodina a cestování

Mezi mé největší výhry patří určitě zdravý syn, kterého se snažím vychovat, ale zase neodradit, kdybych moc tlačil. Je mi někdy až trapně když ví více než já. Krásná, chytrá a uštěkaná 10 let manželka to se mnou vydržela celkem skoro 13 let i s randěním, a že jsem jí zkoušel zdatně. To se ani nedá veřejně. Na druhou stranu jsem jí vzal na kouzelná místa při cestování do 17 zemí světa. Sám mám "jen" asi o 3 země více a ona má taky státy jako je Egypt, kde jsem zase nebyl já. Moje firma na trezory funguje od roku 2001 a za posledních 20 let jsem prodal asi 1 tisíc trezorů podle databáze klientů. O klientech se mluvit nesmí, ale jsou to i slavná jména, firmy, ministerstva, armáda, letiště... i po Evropě.

Muzeum trezorů

Asi kvůli znalostem za více než 20 let, že mě to baví, že mám skladem úžasné věci jsem byl s trezory několikrát v televizi osobně před kamerou. Filmařům jsem i půčoval a radil. Mezi mé koníčky patří muzeum trezorů, kde se snažím mít jen vybrané prestižní exponáty. Mám jeden z prvních trezorů vyrobených na území ČR i Rakouska (od roku 1848), trezor vyrobený celý z betonu (až na zámky pochopitelně), kulatý trezor, kterých před mnoha lety prý vyrobili 30 kusů. Mám mosazný štítek z trezoru co se potopil na Titanicu a byl po letech vyzvednut s celými dveřmi. Jistě, že né originál, ale přesně stejný od toho výrobce tedy i z té doby. Doplnění expozice jsou poutavé a snad trochu tématické zajímavosti. Milion v rozdrcených banovkách, kazety na peníze z bankomatu, sbírku šuplíků z nájemních bankovních schránek.

Sport

Můj standard bylo naběhat 100 km měsíčně. Jistě, že někdy 200 a někdy 20. :-) V inciativě VyzviSe.cz jsem dostával měsíční medaile. Nevidím to jako něco převratného, ale asi jsem byl dobrý když jsem zvládl Master víkendy od firmy PredatorRace a 7 ultra závodů společnosti SpartanRace (v pravidlech je minimálně 50 km a každý alespoň 3 tisíce metrů nastoupáno)... Až mě díky tomu pozvali na mistrovství světa v ultra vzdálenostech v překážkových bězích OCR na Islandu v prosinci 2018. Více zde. Tam jsem doběhl do cíle na 34. místě s hodnotami 76 km za 20 hodin. Po hodině čekání skončil na 44. místě mezi asi 200 zástupci z celého světa (Čína, USA, Chorvatska...) Dneska už mě mrzí, že jsem nedal ještě o kousek víc, měl jsme na to. Vykoplo by mě to snad ještě výš. Už to nepůjde znovu. Dneska začal dělat "mistrovství světa" kdekdo a dělá to pro peníze, takže se může přihlásit kdokoli :-( První běžec na Islandu dokonce dostal nabídku na výhru 1 milion dolarů když dá 100 mil za 24 hodin. Měl nakonec asi 100 km za 24 hodin jak byl terén při běhu přes sopku výživný. Lezlo se i po laně po ledové skále. V druhé části byl závod při orkánu a kolem -6°C. Málem jsme se druhý den nedostali na letiště, protože zavírali pro vítr silnice a letadlo se samozřejmě o hodiny zpozdilo... Nekup to být zavřený na terminálu, kde pivo nebo párek v rohlíku jsou v přepočtu za 90 Kč.